Václav Havel - prorok lásky a pravdy

S Havlem jsme uvěřili, že přichází doba odzbrojení, že válkám ve světě je konec. Věřili jsme, že končí nejen Varšavská smlouva, ale také NATO.

A čeho jsme se dočkali? Z NATO se stal všežravý bumbrlíček, který si zamířil rázným krokem na Východ a již nějakou dobu chrání mír na ruských hranicích. Manévruje, koná přehlídky. Ostrým bdělým zrakem sleduje dění na ruském území. Pohotově vyjadřuje nespokojenost, že Rusové na svém území cvičí, žádá pochopitelně vysvětlení a mluví, ba co více – přímo vykřikuje do celého světa cosi o agresivitě Ruska.

Jak je to vše možné, když jsou to americké a natovské síly, které jsou na hranicích Ruska a nikoliv Rusové na amerických hranicích? Prostě řečeno, že co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi. A basta! Na podlidi, jak víme již z doby německo-barbarosské, musí být nejen přísnost, ale také pořádný klacek.

Ovšem ten klacek není ledajaký, ale je humanitární. Ostatně to nám již dříve vysvětlil právě Havel, že i bomby mohou mít čistě humanitární charakter. Jen nevíme, zda tehdy mluvil i o jadernách bombách. Ovšem to můžeme poznat na vlastni kůži, pokud někteří mírotvorci se rozhodnou k akci a v důsledku toho se nám dostane dobrodiní nikoliv amerikanizace nebo germanizace, ale přímo atomizace. Myslíte si, lidi, že může být také atomizace humanitární?

Ale dost filozofování a více důvěry v mezinárodní i naše papaláše a poslouchat je na slovo!

Dr. O. Tuleškov